Přeskočit na hlavní obsah

Vánoce s Choreou

Jít do divadla na vánoční (nebo vlastně jakýkoliv) představení, to už se mi zdálo jak něco z jinýho světa. Nakonec jsme se ale s Maruškou vypravily na Vánoce s Choreou. A dobře jsme udělaly. Jde o legendární hudebně taneční vystoupení souboru Chorea Bohemica, inspirované adventním časem a vánočními svátky v lidovém pojetí. 

Tahle fotka je ze Stavovského divadla, my na Choree ale byly v Lounech. Foto: Chorea Bohemica

Některé písně odkazují až do středověku. Je to nádhera, a prostě takhle si představuju podstatu Vánoc. Bylo tam všechno. Tajemno, duchovno, radost, veselí, nemoc i smrt, láska i sranda, naděje. Špičková choreografie, kostýmy, dokonalí tanečníci a muzikanti. 

A po standing ovation, když celý divadlo zvonilo zvonečkama a pak zpívalo vestoje Narodil se Kristus pán, jsem se podívala před sebe na dva manžele v respirátorech ve věku kolem osmdesáti let, jak se drží kolem ramen a s dojetím zpívaj, a taky mi pár slz ukáplo. 

Představení se hraje už od roku 1967 a mimo Prahu vyjíždí soubor spíš sporadicky, a tak jsem hrozně ráda, že ho náš báječný ředitel divadla k nám do Loun dostal. Máme teď novou vánoční tradici. 

Jinak celý víkend byl za odměnu – dílnu jsem i navzdory vrcholící vánoční špičce dokázala na den a půl nechat zavřenou, protože konečně napadlo trochu sněhu i u nás. Tak jsme si to s dětma užili. No a v neděli Mikuláš, Maruška nejdřív dělala ramena, ale když přišli, přece jen v ní ještě byla malá dušička. Krásný to bylo. I když je drzá jako opice, ještě pořád je to moje malý zlatíčko.

Letošní advent mám zběsilej v kolotoči děti – práce – děti – opakuj dokud večer neomdlíš do postele – ale moc si ho užívám. A když potřebuju pomoct, mám tady ještě jednoho parťáka, žejo. Moc toho teda neudělá, ale zase pracuje jen za ovocnou kapsičku. 

A pořád se máme na co těšit. Na to, kolik toho do svátků ještě musím stihnout, radši moc nemyslím. Ono se to nakonec nějak udělá. Jako každý rok. 


Komentáře

  1. Aničko, moc hezký. Všecko ! Já jsem ráda za všechno hezký, co se stane a zažije, i jiným lidem. Protože hezkých zpráv pomálu. A tak mě Tvůj příspěvek moc pohladil po duši, opravdu. Představení by se mě taky líbilo, musel to být zážitek, i pro malou. Já jsem měla taky trochu kultury a jak si toho člověk považuje ! Byla jsem na koncertě Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, v kině na filmech Karel a Zátopek. Ještě nás čeká divadlo s Jaroslavem Duškem Čtyři dohody, koncert The Backwards nám přesunuli na duben. Přeju Ti hezké Vánoce a hodně zdraví pro celou rodinu. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuju za milý komentář. Jsem ráda, že sis užila taky trochu kultury! Havelku milujeme a těším se, až na něj zase vyrazíme. Je dokonalej, viď :) I s celým orchestrem. Krásně dny ti přeju!

      Vymazat
  2. Jé, to by se mi líbilo!!! Krásný všecko. U nás Mikuláš jen nechává balík, Magdí kdysi vyběhla čertovi do náruče a dodnes se bojí, tak ji zbytečně nestrašíme. A děti už mám tak samostatné, až mě to mrzí. Užívejte si to!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Jani, musím říct, že si to užívám moc, i když to jsou pro mě jedny z nejhektičtějších svátků. Ale už mám dost rozumu na to, abych se z toho nepo.rala :)) když už toho je hodně, prostě všechno přeplánuju a zase je trochu času navíc. Moc zdravím! :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath