Krásný advent si užíváme i dál. O víkendu ještě bylo všude nasněženo, prostě romantika, a k tomu další výlet za účelem nasátí atmosféry. Tvrz Divice je známá jako letní scéna pražského Studia Dva, ale nespí to tady ani v zimě. 
Každou adventní sobotu je otevřeno a kromě prostor 700 let staré tvrze jsou přístupné i tři výstavy: betlémy v barokní maštali, výstava na téma zákulisí divadla v gotické věži a nově také Pokojík děvčátka z Divic, přibližující Vánoce čeládky na schwarzenberském velkostatku v 19. století.
Měla jsem štěstí, že jsem tam byla chvíli úplně sama. Šerá místnost, osvětlená jen slabým světlem a svíčkama, z povzdálí Tichá noc a výhled z okna na zasněžené střechy statku. Asi na pět minut jsem se do toho předminulýho století opravdu přenesla, než přišli další návštěvníci, a bylo to fakt magický. Hrozně ráda čtu knížky z téhle doby a nezajímají mě ani tak historické podrobnosti, jako spíš každodenní život. Jak se co dělalo, když nebyly auta, elektřina, splachovací záchody, pračky a myčky.
Jen já, Tichá noc, sníh a pokojík děvčátka ze statku.
Je to romantický. Dokud si nevzpomenu, že v každém románu Jane Austen, sester Brontëových nebo Louisy May Alcott minimálně jeden člověk, ale většinou hned několik hlavních hrdinek umře ve dvaceti na spálu, souchotiny nebo prostě jen „nakažlivou horečku“. A kdo přežije bez antibiotik obyčejnou angínu, má doživotně podlomené zdraví a stejně nakonec umře třeba ve čtyřiceti, což je tak o deset let dřív, než zbytek postav, které se dožijí průměrného věku. O Dickensovi ani nemluvím. Takže díky mé milé jednadvacáté století. Nevím, co furt všem vadí na doktorech a vakcínách.
Tady jsem se oddávala představám na téma ráno vstanu, zatopím v kamnech, podojím kozy, nasypu slepicím. Pak jsem tiše a s pokorou poděkovala za elektřinu, plynový kotel a penicilin.
U divické tvrze stojí ještě malebný domeček, zařízený v přízemí jako obchod s hand made dárky a v patře jako výtvarný ateliér. Tam jsme se taky museli podívat. Všechno jsme dobře prolezli a když si Maruška natiskala balicí papír a Kubíček rozbil dvě designové skleněné vánoční ozdoby, jeli jsme, prosyceni vánoční atmosférou, zase domů.
Jinak sníh od soboty slezl a tři ze čtyř jsme zase nachcípaní, ale to už je takový letošní kolorit.
Krásné předvánoční dny!
Ani, u nás Covid. A jak na sviňu se nakažujeme postupně jeden od druhého, si tu izolaci protáhneme od Mikuláše až do Tří králů🤦♀️ Aspoň to letos budou fakt klidné Vánoce, bez otravných příbuzných 🙈
OdpovědětVymazatjaaaj takže jsi to chytla 🙈 a jak ti je? Tak přesně jak říkáš, budete mít Vánoce v klidu a bez návštěv, já po tom každý rok v koutku duše toužím. Takže pozor na to, co si přeju, aby se mi to náhodou nesplnilo že :))
VymazatAle tvrz krásná a taky si vždycky říkám, jak se jim v minulosti žilo, trochu vím, doma pořád topime dřevem a jako dítě jsem zažila i nošení pitné vody v kyblu z pumpy pod kopcem, v létě romantika, ale jinak Pánbůh zaplať za civilizaci (obzvlášť oceňuju toaletní papír a teplou vodu)
VymazatTeda to je krásná vánoční atmoška )))Tam se musím podívat. Jak píšeš, magie ))))
OdpovědětVymazatAničko, krásný všechno. Líbí se mě Maruška, jaký má plyšový uši. Já jsem si koupila v Obi vánoční čelenku, na ní jsou dvě takový tykadla na pérách a na nich hlavy sobů. Moc se mi to líbí. Muž se mě ptal, kam to budu nosit. Odpověděla jsem, že všude. A to jsem hned taky dodržela a vzala si ji druhý den ráno k doktorce na kontrolu. Doktorka se tak smála, až jí spadly brejle. Říkala, že bude mít díky mě hezký celý den. V Obi měly ještě čelenku s vánočním stromečkem, že bych jako měla na vystřídání... Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, vždyť jo, já tě potkat s tou čelenkou, tak mám hned lepší celej den :) to je super. Chlapi jsou moc velký konzervy, můj muž mi zakázal nosit ven i bezdrátový sluchátka na procházky s kočárem, že vypadám jak Otík a stydí se za mě. To má holt smůlu no :)
Vymazat