Přeskočit na hlavní obsah

Mirvald 100

Na tuhle výstavu jsem se hodně těšila, a minulý týden jsem se tam konečně dostala. Vladimír Mirvald, jedna z největších osobností českého konstruktivismu. Narodil se před sto lety v Záluží u Mostu a když si chtěl jako kluk koupit pořádné barvy, vypravil se do 100 km vzdálené Prahy na kole. Sice tam tehdy v mrazu nedojel, ale zůstal v Lounech, kde se usadil a zapsal do historie výtvarného umění. 
Nebo takhle nějak nám to vyprávěla na komentované prohlídce kurátorka výstavy Lucie Šiklová. Prošli jsme Mirvaldovy začátky, působení na lounském gymnáziu, přátelství s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou (sekce s jejich díly je taky součástí výstavy, protože tahle skupinka patřila celá desetiletí k sobě, lidsky i umělecky) a všechny fáze jeho tvorby. Krajinky, symbolismus, kubismus. Kaňkáže, inspirované samovolným pohybem molekul a konečně jeho geometrické konstrukce. Například známý cyklus Rombergových křivek, vycházející z tzv. Rombergova testu, který ověřuje schopnost organismu držet rovnováhu. 
Výstava potrvá do 28. listopadu a jestli to nemáte zrovna přes celou republiku, fakt stojí za návštěvu. Navíc nádherný prostor galerie Benedikta Rejta, která vznikla přestavbou starého pivovaru a byla vyloženě postavena jako prostor pro vystavování moderního umění. Světlo, dispozice, výhledy z okna, všechno je navrženo tak, aby to ve vás ještě umocnilo zážitek. 

Oblík, Brník, Srdov. Panorama Českého středohoří. Miluju. A krajina se tady stává součástí galerie.
Fakt je to krásný. Pokud vás to zajímá, opěvování GBR si můžete přečíst třeba tady, ale nejlepší je se tam rovnou vydat. 

A ještě jeden Mirvald – v Galerii města Loun až do prosince probíhá výstava Vladislav Mirvald/100 let/krajina. Doporučuju dát obě najednou, navazujou na sebe a s obědem nebo kafem a procházkou mezi GML a GBR máte nádhernej program na podzimní den.

Jinak u nás vše zalito sluncem, doslova. Škoda, že děti v tyhle nádherný dny střídavě marodí, a tak si to tolik neužívají. I tak si to ale dělám hezký, jak jen to jde. Chodím do lesa, vařím podzimní jídla a k nim piju červený víno a ráchám se v horký vířivce, když je zima. Teda dneska jsem se doráchala, abychom se na jaře doplatili, ale bylo to boží. 
Vidíte, jak se z ní kouří? Tohle bylo fakt dobrý, často můj světlej bod celýho dne, škoda, že už je schovaná. 

Kytky v předzahrádce pořád jedou jako divý. Růže, astry, kopretiny i levandule. Rozmarýn a dokonce i bazalka, kterou už jsem dávno ostříhala, a ona zase vyrašila.
Děti jsou furt doma, jednička i dvojka. Dělají bordel, převrací nábytek, drobí na koberec a všechno mi sežerou. 
Prostě někdy idylka, jindy pocit jestlihnedneutečutakvyskočímzokna. Jenže to bych si poničila růže. 

A jak se pořád máte? 
Povídejte, povídejte...

Komentáře

  1. Mirvalda neznám, z fotek se mi to moc líbí, leč máme to přes celou republiku, tak asi nic. Naše děcka jsou taky furt doma, pěkně na střídačku, ale zas je super, že jsou velcí a hlídají se sami, ale taky dělají binec a o jídle nemluvím, jednou nás sežerou.Zdravime do Loun!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani! Tak až jednou přijedeš, tak ti dám o Mirvaldovi vlastní přednášku :) u nás aktuálně nemocnej Kuba a my OK. Ale to může být zítra úplně opačně. Moc zdravím a přeju krásný dny. Musíme si je udělat hezký, co už nám zbejvá, viď :))

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoce u nás

Neměli jsme super nazdobenej blogerskej stromek podle posledních nordic trendů. Neměli jsme ani Zero Waste zabalený dárky do šátků. Za úspěch považuju, že se mi podařilo jakž takž udržet uklizenou kuchyň a obývák do Štědrého večera.  A taky dorazit alespoň tak na polovinu setkání a výletů včas. Měli jsme takový obyčejný svátky s dětma, rodičema, sourozencema, švagrama, kamarádama a obvyklým chaosem. Bylo to krásný krásný. A pro Kubíčka poprvý.  Letos jsem maximum předvánočních příprav nechala na druhých. I díky tomu jsme si mohli na Štědrý den místo chystání užít procházku. V okýnku naší oblíbené restaurace jsme si vyzvedli hotové řízky a obalené filety z candáta. To byl nejlepší fígl letošních Vánoc. Příště to udělám znovu. Pak už domů prostřít, dodělat rybí polívku, načančat se, všechno to nandat na stůl a užívat si Štědrý večer.  My jsme si navzájem moc velký dárky nedávali. To, co potřebujeme, už máme. Ale mně se sešla na lince pěkná zásobička dobré kávy a to mám fakt radost.  Jina

debordelizace

Jak to říká Marie Kondo? Zbavit se všeho, co vám neslouží nebo vám nedělá radost? Tak jo! Je to ale dřina teda.  O víkend bylo fakt mega hnusně, jako vůbec poslední dobou skoro pořád. Ráno jsme se domluvily s kamarádkou, že půjdeme na farmářský trhy, dáme si kafíčko, nakoupíme si nějaký kytky, něco dobrýho k obědu a tak. Přijedu na liduprázdný náměstí a tam, ve vánici, stojí jen kámoška v péřovým kabátu až na zem. My se překoukly, ty trhy jsou až za týden! Tak jsme alespoň obešly řezníka, květinářství, farmářskou prodejnu. Postály jsme si ve frontě před obchodem (protože dovnitř jen dva lidi) jak za socíka. A v dešti. Prostě depka. A protože hnusně bylo i odpoledne a Kuba má šestou nemoc, zůstali jsme doma a pustila jsem se do uklízení špajzu. Každou věc vždycky třikrát obrátím v ruce, než jí vyhodím, ale teď to fakt lítalo. Zůstalo jen to, co fakt používáme. A s každou vyhozenou věcí se mi udělalo lehčeji na duši!  Jediný, co jsem si nechala na památku, je plechová cedule, kterou jsem

před a po: koupelna

Když jsme začali rekonstruovat dům, na koupelnu se pořád nějak nemohlo dostat. Nejdříve byla důležitá kuchyně, abysme mohli vůbec fungovat. Potom kotel, okna a zateplení, abysme byli v teple a neprotopili majlant. Pak milion drobnějších věcí. Všechno se postupně dělalo, jen koupelna byla pořád taková popelka. Potřebovala totiž renovovat kompletně, a tím pádem to chtělo větší jednorázovou investici. A tak se to pořád odkládalo, protože byla sice hnusná, ale všechno tam tak nějak fungovalo.  Dispozice zůstaly stejné. Koupelna je tak malá, že co se týká rozmístění, vlastně nebylo co vymýšlet. Předloni na podzim jsme konečně dali dohromady nějaký peníze a tak se začalo. Jestli jsme někde na domě měli problémy s řemeslníky, tak to bylo právě tady. Napsala jsem v životě hromadu článků o tom, jak si vybrat dobrou firmu a co všechno si ohlídat ve smlouvě, a pak udělám všechno přesně tak, jak se to nemá. Díky tomu rekonstrukce dost drhla, spoustu věcí se předělávalo a ve finále ještě víc prodra