Na tuhle výstavu jsem se hodně těšila, a minulý týden jsem se tam konečně dostala. Vladimír Mirvald, jedna z největších osobností českého konstruktivismu. Narodil se před sto lety v Záluží u Mostu a když si chtěl jako kluk koupit pořádné barvy, vypravil se do 100 km vzdálené Prahy na kole. Sice tam tehdy v mrazu nedojel, ale zůstal v Lounech, kde se usadil a zapsal do historie výtvarného umění.
Nebo takhle nějak nám to vyprávěla na komentované prohlídce kurátorka výstavy Lucie Šiklová. Prošli jsme Mirvaldovy začátky, působení na lounském gymnáziu, přátelství s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou (sekce s jejich díly je taky součástí výstavy, protože tahle skupinka patřila celá desetiletí k sobě, lidsky i umělecky) a všechny fáze jeho tvorby. Krajinky, symbolismus, kubismus. Kaňkáže, inspirované samovolným pohybem molekul a konečně jeho geometrické konstrukce. Například známý cyklus Rombergových křivek, vycházející z tzv. Rombergova testu, který ověřuje schopnost organismu držet rovnováhu.
Výstava potrvá do 28. listopadu a jestli to nemáte zrovna přes celou republiku, fakt stojí za návštěvu. Navíc nádherný prostor galerie Benedikta Rejta, která vznikla přestavbou starého pivovaru a byla vyloženě postavena jako prostor pro vystavování moderního umění. Světlo, dispozice, výhledy z okna, všechno je navrženo tak, aby to ve vás ještě umocnilo zážitek.
Fakt je to krásný. Pokud vás to zajímá, opěvování GBR si můžete přečíst třeba tady, ale nejlepší je se tam rovnou vydat.
A ještě jeden Mirvald – v Galerii města Loun až do prosince probíhá výstava Vladislav Mirvald/100 let/krajina. Doporučuju dát obě najednou, navazujou na sebe a s obědem nebo kafem a procházkou mezi GML a GBR máte nádhernej program na podzimní den.
Jinak u nás vše zalito sluncem, doslova. Škoda, že děti v tyhle nádherný dny střídavě marodí, a tak si to tolik neužívají. I tak si to ale dělám hezký, jak jen to jde. Chodím do lesa, vařím podzimní jídla a k nim piju červený víno a ráchám se v horký vířivce, když je zima. Teda dneska jsem se doráchala, abychom se na jaře doplatili, ale bylo to boží.
Vidíte, jak se z ní kouří? Tohle bylo fakt dobrý, často můj světlej bod celýho dne, škoda, že už je schovaná.
Kytky v předzahrádce pořád jedou jako divý. Růže, astry, kopretiny i levandule. Rozmarýn a dokonce i bazalka, kterou už jsem dávno ostříhala, a ona zase vyrašila.
Děti jsou furt doma, jednička i dvojka. Dělají bordel, převrací nábytek, drobí na koberec a všechno mi sežerou.
A jak se pořád máte?
Povídejte, povídejte...
Mirvalda neznám, z fotek se mi to moc líbí, leč máme to přes celou republiku, tak asi nic. Naše děcka jsou taky furt doma, pěkně na střídačku, ale zas je super, že jsou velcí a hlídají se sami, ale taky dělají binec a o jídle nemluvím, jednou nás sežerou.Zdravime do Loun!!
OdpovědětVymazatAhoj Jani! Tak až jednou přijedeš, tak ti dám o Mirvaldovi vlastní přednášku :) u nás aktuálně nemocnej Kuba a my OK. Ale to může být zítra úplně opačně. Moc zdravím a přeju krásný dny. Musíme si je udělat hezký, co už nám zbejvá, viď :))
Vymazat