Přeskočit na hlavní obsah

poprvé

Jsem v časopise! Ne, že by to po osmnácti letech práce v médiích bylo poprvé. Ale je to asi prvně, co čtu svoje jméno v titulku a ne v kreditu v ohybu stránky. 

Březnové Marianne bydlení představuje pilinu & hoblinu v tipech redakce. Klasicky se tam vešla jen tak desetina z toho, o čem jsme si s báječnou redaktorkou Mirkou Vernerovou povídaly. Papír je nemilosrdnej. Popisuju tam svoje začátky, jak jsem si myslela, že mám nakoukáno z časopisů a vyrábět věci ze dřeva bude strašně snadný. A jak jsem se sakra spletla. Že dřevo je živý materiál a dělá si co chce. Jo, tak o tom se přesvědčuju každý den znova. Nejvíc se bojím, že se někdo ozve s reklamací, třeba že mu dřevo popraskalo nebo se překližka začala prohýbat. Taky se bojím, že jsem moc drahá. Nebo moc levná. Nebo málo originální. Nebo moc kýčovitá. Prostě pořád o něčem pochybuju. 

Ze stránky v časopise mám ohromnou radost. Mám za sebou v té opačné roli řadu rozhovorů malých i velkých, a každý zpovídaný člověk se chová trochu jinak. V zásadě se ale dělí na tři typy. 

První dává redaktorovi úplně volnou ruku. Nakonec, když si přečte výsledek, je nadšený a vděčný. Nemění nic, maximálně nějakou faktickou chybu a rozhovor projde na první dobrou. Vynáší vás do nebes ještě i po letech, když se náhodou někde potkáte. 

Druhý si to přečte, je v pohodě, poděkuje, pochválí. Změní pár drobností a na druhý pokus je většinou hotovo. Obě strany jsou spokojeny, že všechno proběhlo, jak má. 

Třetí typ je typ extrémně důležitý. Svět by se bez něj netočil. Všude byl a někde i dvakrát. Během rozhovoru sám (!) zavolá několika kamarádům nebo kolegům a řekne jim s výčitkou v hlase, ať ho teď nevyrušujou, protože právě dává rozhovor. Když mu (nebo jí, to je úplně jedno) pošlete k autorizaci text, což je přitom vyloženě vaše dobrá vůle, je nespokojený s každou druhou větou. Kterou přitom sám vyslovil. Neví sice, jak to říct/napsat jinak, ale ví, že tohle se mu nelíbí. Vaše nové návrhy se mu taky nelíbí. Může vám ale další desítky minut vyprávět o sobě, sobě a zase sobě. Když se to ale pokusíte vyjádřit psanou formou, zase je to blbě. Když konečně rozhovor s takovým člověkem odejde do tisku, otevřete flašku. 

Jo a ještě jedna zkušenost. Čím důležitější člověk a větší osobnost, tím je skromnější, příjemnější a pohodovější. Lidi, který v životě něco opravdu dokázali, nemají potřebu si honit ego před novináři. Nebo kýmkoliv. Ráda vzpomínám třeba na rozhovor s Evou Jiřičnou. Nebo s CEO nadnárodní korporace, který měl diář nacpaný k prasknutí, ale stejně byl milej, neformální a dal mi tolik času, kolik jsem potřebovala.

Tolik ze života redaktorky. No a pak ať se mi někdo diví, že se radši zavřu v dílně. Se dřevem, který nemá ego. Má ale duši.

Ale je pravda, že naprostá většina lidí jsou typ č. 1 a 2. Trojek jsem za svojí kariéru zatím zažila jen pár. Nejde na ně zapomenout, ale mnohem radši vzpomínám na všechny ty báječný lidi, který jsem díky svojí práci poznala a pořád poznávám. 

Jinak březnové Marianne bydlení je fakt krásný. Moc se mi líbí proměna dětského pokoje s originálními schody na horní postel od Janičky Vařechové. Rozhovor scénáristky a spisovatelky Lucie Konečné, kterou tady snad ani nemusím představovat, s designérkou Denisou Bartošovou, kterou tady snad ani nemusím představovat. Teda není to úplně rozhovor, je to spíš takovej myšlenkovej tok, kterej Lucie zachytila.

V trafice ještě nějaký Denisy, Lucie, piliny i hobliny mají, tak vám tady chci nenápadně naznačit, že máte v příštích dnech dobrý důvod vyjít si na špacír. Krásný víkend! 

Komentáře

  1. Ani, a ty jsi jako zpovidana byla jednička, dvojka, nebo trojka? Tipuji... trojka?


    (Hahaha :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hele, to musí říct redaktorka. Problém totiž je, ze trojky si většinou myslí, že jsou jedničky 🙈

    OdpovědětVymazat
  3. Aničko, gratulace veliká ! Časopis Marianne bydlení mám moc ráda, kamarádka ho odebírá a pak ho dává mě. Ale bydlí v Praze a kdoví kdy se uvidíme, tak si ho v pondělí koupím a ráda si celý časopis i rozhovor přečtu. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, myslím že neuděláte chybu, tohle číslo se fakt povedlo. Zdravím a jdu virtuálně zaskočit se kouknout, co nového o vás :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...