Utekli jsme do hor. Na místo, kam turisti nechodí. Do vesničky, kde končí i silnice. A tam, v lesích, mezi srnkama a zajícema, jsem si nabrala do hrsti trochu síly na příští týdny.
Teď už jsme doma a já z toho žiju. Ze sluníčka, který teď tady nemáme. Z toho božskýho čistýho vzduchu, kterej jsme si chtěli nadýchat i do zásoby.
Ze saunování po dlouhých procházkách.
Z kávy na terase a opalování jen v podprdě.
Z pivka s kamarádama.
Ale nekňourám! Chápu, že problém je velkej. Soustředím se na to, co můžu dělat doma. Mám plán na nadcházející týdny:
♥ uklidit a zorganizovat další část dílny
♥ vymyslet, co letos budeme dělat se zahradou a kde začít
♥ natřít všechny koncové lišty u obkladů stěn jednou barvou (po mých pokusech mají aktuálně 4 barvy :)
♥ vytřídit staré hračky, oblečení a další věci, který zabírají místo, prostě jarní úklid
♥ přečíst si konečně Houpačky od Lucie
Maruška má taky ve svých plánech jasno. Vždycky měla:
A ještě na jednu věc jsem se teď upnula! Letos to na velké cestování nevypadá, a já jsem chtěla vždycky jezdit po různých místech, jen tak nablind a přespávat v autě. Je to něco, po čem toužím už roky, nevím, kde se to ve mně vzalo. Na obytňák nemám, ale hrozně mě baví myšlenka, že bych zkusila vytvořit lůžkovou úpravu v našem autě. Takhle nějak si tu romantiku představuju:
 |
| Foto: Facebook.com/GirlsCarCamping |
Pak už jen sbalit Máju a můžeme vyrazit na dámskou jízdu do přírody. Zpátky mezi srnky, po vlastní ose, bez kempu a bez lidí. Dneska celý den proklikávám mapu na Bezkempu.cz a kochám se. Je tolik krásných míst okolo nás!
Taky jste se na něco upnuli? Co vám teď dělá největší radost?
Krásné jste to měli! Úplně závidím. A to auto, to je taky úplně super. V našem autě by to i šlo, máme obrovský Citroen, ale já neřídím (speciálně toto auto, kterýmu přezdíváme autobus). My teda na našich kopečkách máme sluníčko a jaro, já mám všechny děti doma, vstávám o hodinu později než když Magdí chodí do školy, plácáme se kolem domu, vytahujeme pohledem ze země kytky, opalujeme se na terase a já jsem spokojená. Až se cítím hloupě, že celá země je v takovým svrabu a mně je tak dobře. Ostatně jako každý jaro.
OdpovědětVymazatJen si to krásně užij, ještě aby ne! Taky si nemůžu stěžovat, až je mi to blbý. Třeba vůči ségře, která chudák je sestřička přímo na intenzivní péči. Jaro už se hlásí i u nás, ale spíš tím, že lezou ty kytky, než počasím. Louny hlásí stále mlhu a deštivo!
VymazatAničko, krásná chaloupka i celý příspěvek. Sedím tady u počítače a usmívám se. Já taky vytříďuju a vytříďuju. A je toho tedy...Máme velikej barák a tam se toho vejde. Beru to tentokrát razantněji.Musím to dotáhnout do konce, i když mě to už nebaví. A jinak chodím co to jde do lesa (bydlím kousek od něj). A dala jsem kompletně do pořádku fotky. Ty papírové v albumech i ty v počítači.Baví mě moc ruční práce, ale ty mě bavily vždycky. A pak plánuju úpravy v domě. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, to jste dobrá, třídění fotek už považuju za úplnou třešničku na dortu. K tomu se chystám už od doby, kdy jsem si asi před patnácti lety koupila první digitální foťák. A počet fotek mezi tím roste geometrickou řadou...
VymazatUpřímně závidím takovou krásu. Takové střádání zásob jsem si měla taky udělat. Já teď sjíždím zásoby cestovatelských časopisů a knih. A chodím denně do práce a těším se při on-line hodinách s mými dětmi.
OdpovědětVymazatEvi, posílám virtuálně trochu ze zásob! :)
Vymazat