Přeskočit na hlavní obsah

nadechnout se v horách

Utekli jsme do hor. Na místo, kam turisti nechodí. Do vesničky, kde končí i silnice. A tam, v lesích, mezi srnkama a zajícema, jsem si nabrala do hrsti trochu síly na příští týdny.

Teď už jsme doma a já z toho žiju. Ze sluníčka, který teď tady nemáme. Z toho božskýho čistýho vzduchu, kterej jsme si chtěli nadýchat i do zásoby. 


Ze saunování po dlouhých procházkách. 

Z kávy na terase a opalování jen v podprdě.

Z pivka s kamarádama.

Ale nekňourám! Chápu, že problém je velkej. Soustředím se na to, co můžu dělat doma. Mám plán na nadcházející týdny:

♥ uklidit a zorganizovat další část dílny

♥ vymyslet, co letos budeme dělat se zahradou a kde začít

♥ natřít všechny koncové lišty u obkladů stěn jednou barvou (po mých pokusech mají aktuálně 4 barvy :)

♥ vytřídit staré hračky, oblečení a další věci, který zabírají místo, prostě jarní úklid

♥ přečíst si konečně Houpačky od Lucie

Maruška má taky ve svých plánech jasno. Vždycky měla:

A ještě na jednu věc jsem se teď upnula! Letos to na velké cestování nevypadá, a já jsem chtěla vždycky jezdit po různých místech, jen tak nablind a přespávat v autě. Je to něco, po čem toužím už roky, nevím, kde se to ve mně vzalo. Na obytňák nemám, ale hrozně mě baví myšlenka, že bych zkusila vytvořit lůžkovou úpravu v našem autě. Takhle nějak si tu romantiku představuju:

Foto: Facebook.com/GirlsCarCamping

Pak už jen sbalit Máju a můžeme vyrazit na dámskou jízdu do přírody. Zpátky mezi srnky, po vlastní ose, bez kempu a bez lidí. Dneska celý den proklikávám mapu na Bezkempu.cz a kochám se. Je tolik krásných míst okolo nás! 

Taky jste se na něco upnuli? Co vám teď dělá největší radost? 


Komentáře

  1. Krásné jste to měli! Úplně závidím. A to auto, to je taky úplně super. V našem autě by to i šlo, máme obrovský Citroen, ale já neřídím (speciálně toto auto, kterýmu přezdíváme autobus). My teda na našich kopečkách máme sluníčko a jaro, já mám všechny děti doma, vstávám o hodinu později než když Magdí chodí do školy, plácáme se kolem domu, vytahujeme pohledem ze země kytky, opalujeme se na terase a já jsem spokojená. Až se cítím hloupě, že celá země je v takovým svrabu a mně je tak dobře. Ostatně jako každý jaro.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen si to krásně užij, ještě aby ne! Taky si nemůžu stěžovat, až je mi to blbý. Třeba vůči ségře, která chudák je sestřička přímo na intenzivní péči. Jaro už se hlásí i u nás, ale spíš tím, že lezou ty kytky, než počasím. Louny hlásí stále mlhu a deštivo!

      Vymazat
  2. Aničko, krásná chaloupka i celý příspěvek. Sedím tady u počítače a usmívám se. Já taky vytříďuju a vytříďuju. A je toho tedy...Máme velikej barák a tam se toho vejde. Beru to tentokrát razantněji.Musím to dotáhnout do konce, i když mě to už nebaví. A jinak chodím co to jde do lesa (bydlím kousek od něj). A dala jsem kompletně do pořádku fotky. Ty papírové v albumech i ty v počítači.Baví mě moc ruční práce, ale ty mě bavily vždycky. A pak plánuju úpravy v domě. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, to jste dobrá, třídění fotek už považuju za úplnou třešničku na dortu. K tomu se chystám už od doby, kdy jsem si asi před patnácti lety koupila první digitální foťák. A počet fotek mezi tím roste geometrickou řadou...

      Vymazat
  3. Upřímně závidím takovou krásu. Takové střádání zásob jsem si měla taky udělat. Já teď sjíždím zásoby cestovatelských časopisů a knih. A chodím denně do práce a těším se při on-line hodinách s mými dětmi.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath