Tenhle týden jsem musela dvakrát do Prahy, a protože Maruška má jarní prázdniny a miminko má prázdniny pořád, naložila jsem do auta kočár, dečky, svačinky, polštářky, tablet, knížky, lahvičky a hromadu dalších věcí a jako Hujerovi jsme vyrazili do města.
Pracovní věci jsem si odbyla tak bleskově, že jsem nemusela tu svou školku ani vyndavat z auta, a pak už jsme vyrazili za Rychlými šípy do úzkých a tajemných stínadelských uliček. Znáte tuhle hru? Hráli jste?
V uličkách Starého Města musíte pátrat po 25 předmětech ze stínadelské trilogie. Najdete je ve výlohách obchodů, za okny domů, na fasádách a podobně.
Je to naprosto skvělý! Já na Rychlých šípech vyrůstala, hltala jsem nejdříve komiksy a pak knížky, a strašně jsem toužila mít svůj vlastní klub podobný tomu jejich. Klubovnu, výpravy a dobrodružství. Když jsem poprvé četla Záhadu hlavolamu a úryvky z Tleskačova deníku, úplně mě to dostalo.
A co teprve další dvě knížky ze stínadelské trilogie! Ach! Když umřel Bublina, brečela jsem. Když jsem došla ke Kocouřímu hrádku a příběhu Karla Dymoráka, hrůzou jsem ani nedýchala. Takže procházení liduprázdným Starým Městem a hledání předmětů spojených s Vonty a celým tímhle příběhem, to bylo něco absolutně pro mě. Marušce se to líbilo a s nadšením hledala i chodila podle mapy, ale moje dětská dušička se přímo tetelila blahem.
Teda zas taková liduprázdnost to nebyla, potkali jsme dost rodin (a jednoho báječnýho pána s klučičí duší a batohem s vlajkou Rychlých šípů), které hrály taky. I když jsem si myslela, že mám Staré Město prošlé skrz naskrz, našla jsem několik krásných a magických míst, která jsem neznala, a to jsme stihli projít jen 10 z 24 míst a našli jsme jen 8 předmětů! Zbytek příště. Teď, jak je Praha zcela prostá turistů, to navíc má fakt atmosféru.
Tohle byl báječnej krásnej jarní den, takovej ostrůvek normálnosti v tom marastu. Když jsme odpoledne vyjeli z centra domů a hned z Letenského tunelu jsme se vnořili zpět do mlhy a inverze, úplně jsem se chtěla otočit a na tu sluncem zalitou Foglarovu lavičku se vrátit.
Hra už se bude hrát jen do 14. 3., tak jestli zase nebude zákaz vycházení nebo tak něco, tak to nepropásněte. Pokud teda taky milujete tyhle příběhy :-)
Jéje, Rychlé šípy! Já to jako dítě taky milovala. Teda Karla Dymoráka jsem nedala, z toho jsem měla noční můry a když jsem teď četla děckám, ten třetí díl jsem odmítla číst. Shodou okolností měl mladší synek zrovna nedávno úryvek ze Záhady hlavolamu v čítance, tak jsme zkoukli i film (tam mě teda nejvíc baví ta část, která je natočená v Olomouci, mým studentským městě). Taková hra po Praze by mě děsně bavila, Magdí asi taky, ale chlapci už se mnou odmítají trávit čas. Ovšem vypadá to skvěle. A jakožto praví vesničani z prostředka Moravy naše ratolesti ještě nikdy v Praze nebyly, za což se trochu stydíme, a rádi bychom to napravili- ale kdoví, jak Covid dá. Momentálně radši sedíme doma na zadku. Ale máme už tři dny sluníčko a to je paráda.
OdpovědětVymazatJani, tuším že tuhle hru skauti pořádají pravidelně, takže případně další roky to jistí :) Sluníčko závidím, u nás už zase mlha, i když předpověď tvrdí, že už tu máme jaro. Pěkně kecá. Moc zdravím a přeju hodně sil do příštích týdnů. My věčný optimisti to ale máme v cajku, vždycky si něco hezkýho najdeme! :-)
VymazatAničko, tak to je tedy super výlet za Rychlými šípy. To by mě bavilo samotnou...Rychlé šípy jsem jako děcko ráda četla, nejvíc komiksy, ale i knížky. A moji synové to milovali také. Pěkný nápad. Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, taky moc zdravím! Bylo to parádní, myslím, že takhle prázdný a tajemný ty uličky už nezažijem. Fakt to bylo úplně mystický. Mávám a přeju krásné, slunečné dny!
Vymazat