Přeskočit na hlavní obsah

Sluníčko do každé rodiny

Znáte Sluníčko? Kupujete dětem? Nebo pamatujete z vlastního dětství? Vychází pořád, už přes padesát let. A teď úplně v novém, a s přispěním obsahu od našich skromných maličkostí, mé a Maruščiny. Únorové číslo mi dneska přistálo na stole a udělalo mi radost.
Komiks a nové postavičky Uf a Ňuf vyšly z pera skvělého ilustrátora a glosátora, cynika s čistou duší a našeho báječného přítele Lukáše Hudce. 

Před Vánoci jsem tu psala, že jsem dostala nabídku moc hezké práce. Oslovila mě právě nová šéfredaktorka Sluníčka Tereza Aratiković a já to skoro bez rozmýšlení vzala, protože budeme s Maruškou každý měsíc fotit nápady k vyrábění pro děti. To je něco přesně pro nás! Teda, aby bylo jasno – nejsem úplně typ maminky, která pořád s dětma něco tvoří, a už vůbec nejsem nějaká matka roku. Když už se ale do něčeho pustíme, hrozně ráda se tím nechám unést. Vybírám barvy a vzory, zkouším, jak to k sobě sedne a jak to udělat co nejvíc hezky a nekýčovitě, ale zároveň tak, aby se to líbilo i dětem, ne jenom mě. 
Do únorového čísla jsme dělaly valentýnku s fotkou. Březen už bude ve znamení Velikonoc, a tak jsem dneska sháněla nakvetlý větvičky. Docela výzva, ale dobře to dopadlo.

Baví mě komponovat věci do fotky. Tady kousek barevnýho papíru, tady do okraje ještě přidat přeloženou látku s puntíkama. Pastelky tak, aby lícovaly. Nebo byly jakože ledabyle rozházený. Je to prostě hra, při který se můj mozek intenzivně soustředí jen na tu jednu věc a tím vlastně relaxuje. A nikdy, ale nikdy, dokud to budu dělat já, v tý rubrice nenajdete tvořeníčko z ruliček od hajzlpapíru. Ne proto, že by se mi nějak hnusily, ale proto, že jsem ještě neviděla HEZKOU věc, která by z nich byla udělaná.
Přijde mi super, že časopis vytvářejí čeští ilustrátoři. V tomhle čísle například Denisa Prošková, kterou znám jako novinářku a spisovatelku, ale ona taky báječně kreslí a dokonce to je její původní povolání.

Tak pokud máte doma malý děti, zkuste jim nový Slunce pořídit. A pokud už ho kupujete, dejte mi prosím vědět, jak se jim (i vám) ta nová sluneční podoba líbí. Každou zpětnou vazbu poctivě předávám dál. 

Slunce v duši! 

Komentáře

  1. Ani, já vždycky snila o tom, jak budeme s dětma číst dětské časopisy a vyrábět podle nich. Chlapečci na to vůbec nebyli, ti milovali jenom Lego časopisy.A Magdí taky nic moc. Proč děti nemilují časopisy, když jejich matka je má nadevše, netuším. A jako ještě se přiznám, že jak bydlíme v malých prostorách, kde je všeho strašně moc, nesnáším dětské výrobky, které všude zavazí. A v našich končinách se všude furt něco vyrábí, v družině, ve školce, co měsíc to výtvarná dílna z knihovny, na všech dětských akcích tvoření. Takže mám na tvoření trochu alergii. Ale držím pěsti, věřím, že ve vašem podání to bude o něčem jiném, srdíčko vypadá moc pěkně!! A Marušku to muselo děsně bavit, naší Magdí stačí, když se mnou připravuje výtvarku a tvoření do školy a je nejspokojenější!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani :) s láskou k časopisům se asi člověk musí narodit. Mě to bavilo už od základky. S dětskýma výrobkama mám taky trochu problém, hrozně nerada to skladuju, ale zároveň se cítím provinile, když mám ty Maruščiny obrázky vyhodit. Udělala jsem to tak, že jsem na to vyčlenila jednu pěknou dřevěnou krabici a do tý dávám výběr toho nejhezčího už od školky. Ostatní chvíli vystavím na ledničce a pak do koše, jinak bysme byli za chvíli zavalení. Jak je u vás? My se konečně dočkali pořádnýho sněhu a já jsem absolutně spokojená. Chystám se po deseti letech na běžky!

      Vymazat
    2. Tak to máme stejně, s obrázky i s běžkama😊 U nás je blbý, jak už máme tři děti a ještě nemáme nový dům. Mám krabici s věcmi s keramiky od kluků a krabici s obrázky. Pak ještě krabici se sešity ze školy. Hromady věcí jsem vyhodila, někdy i s těžkým srdcem, ale jinak to nejde. A vyhazuju tajně!

      Vymazat
  2. Teda Aničko, žasnu co všechno stíháte. Já byla na mateřské pořád unavená. Ale mám dva kluky čtrnáct měsíců od sebe tak asi proto. Sluníčko by už ty moje dva skoro puberťáky nebralo, ale určitě teď bude moc hezké. Přeju hodně spokojených malých čtenářů. Anička z Příbrami zdraví Aničku do Loun :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Aničko a mávám do Příbrami! Mít dva kluky 14 měsíců od sebe, tak se nechám rovnou zavřít do klecového lůžka. Máte můj velký obdiv. Já mám mezi dětmi skoro sedm let a to už je pohoda. I tak ale většinu věcí, co bych chtěla, nestíhám.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...