slunce, sníh a tatarák

Připadám si jako na horách. Kopce sněhu, azuro, ski resort Raná hlásí ideální podmínky pro lyžaře, bobisty, skialpinisty i matky táhnoucí korbičku od kočáru na sáňkách. 

Soukromé kluziště Ohře Louny je připraveno na hokejový zápas i piruety. 

Po dlouhé době jsme tenhle víkend nikam nemuseli, nic neměli domluveno. Ani žádná práce mi nehořela. Což se hodilo, protože v sobotu jsem nebyla schopná, navzdory tomu naprosto dokonalýmu počasí, vylézt z domu. Dohnala mě asi únava z posledních dnů, kdy jsem měla pocit, že musím být hrozně efektivní. Takže jsem nakonec celou sobotu zůstala zcela defektivní v posteli s bolestí v krku a četla jsem si. 

Naučila jsem se poslouchat svoje tělo, a když mi říká, že je unavený, věřím mu a nebojuju s ním. Osvědčilo se to – ve finále je lepší dát si den dva pauzu, než skončit na 14 dní s antibiotiky a angínou. Takže po včerejším válení jsem se dnes probudila jako znovuzrozená. A protože facebook je plnej bruslařů, nemohli jsme jinak, než si taky najít svůj kousek ledu. 

Teda spíš Erik s Májou, já jsem si dala s Kubou v závěsu pěkně šest kiláčků hlubokým sněhem, což se ukázalo jako super fitko na zadek a nohy. Škoda, že není kam zajít na masáž, teď bych jí potřebovala. 

A taky nám venku krásně vyhládlo na valentýnskou večeři. Ne že bych si na tyhle oslavičky nějak potrpěla, ale naše oblíbená rodinná restaurace měla v nabídce speciální menu, který vypadalo opravdu skvostně. Krevety, telecí roastbeef v domácí houstičce a hlavně, hlavně tatarák! Na ten jsem měla hroznou chuť v těhotenství a ještě jsem ho od tý doby neměla, až dnes. Ježiši, to bylo tak dobrý! Úplnej hedonismus. 

Z tohohle víkendu, třpytivé pláně, zamrzlé řeky a pocitu, když ležíte na sněhu, koukáte na modrou oblohu a posloucháte zpěv ptáků, z toho budu žít minimálně celý další týden.