Přeskočit na hlavní obsah

slunce, sníh a tatarák

Připadám si jako na horách. Kopce sněhu, azuro, ski resort Raná hlásí ideální podmínky pro lyžaře, bobisty, skialpinisty i matky táhnoucí korbičku od kočáru na sáňkách. 

Soukromé kluziště Ohře Louny je připraveno na hokejový zápas i piruety. 

Po dlouhé době jsme tenhle víkend nikam nemuseli, nic neměli domluveno. Ani žádná práce mi nehořela. Což se hodilo, protože v sobotu jsem nebyla schopná, navzdory tomu naprosto dokonalýmu počasí, vylézt z domu. Dohnala mě asi únava z posledních dnů, kdy jsem měla pocit, že musím být hrozně efektivní. Takže jsem nakonec celou sobotu zůstala zcela defektivní v posteli s bolestí v krku a četla jsem si. 

Naučila jsem se poslouchat svoje tělo, a když mi říká, že je unavený, věřím mu a nebojuju s ním. Osvědčilo se to – ve finále je lepší dát si den dva pauzu, než skončit na 14 dní s antibiotiky a angínou. Takže po včerejším válení jsem se dnes probudila jako znovuzrozená. A protože facebook je plnej bruslařů, nemohli jsme jinak, než si taky najít svůj kousek ledu. 

Teda spíš Erik s Májou, já jsem si dala s Kubou v závěsu pěkně šest kiláčků hlubokým sněhem, což se ukázalo jako super fitko na zadek a nohy. Škoda, že není kam zajít na masáž, teď bych jí potřebovala. 

A taky nám venku krásně vyhládlo na valentýnskou večeři. Ne že bych si na tyhle oslavičky nějak potrpěla, ale naše oblíbená rodinná restaurace měla v nabídce speciální menu, který vypadalo opravdu skvostně. Krevety, telecí roastbeef v domácí houstičce a hlavně, hlavně tatarák! Na ten jsem měla hroznou chuť v těhotenství a ještě jsem ho od tý doby neměla, až dnes. Ježiši, to bylo tak dobrý! Úplnej hedonismus. 

Z tohohle víkendu, třpytivé pláně, zamrzlé řeky a pocitu, když ležíte na sněhu, koukáte na modrou oblohu a posloucháte zpěv ptáků, z toho budu žít minimálně celý další týden. 



Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Viď že jo! Já to říkám pořád. Problémy jsou všude, ale ve finále nám nic nechybí a nemáme si na co stěžovat. Nemám rádá kverulanty :-)

      Vymazat
  2. P. S. Krásný článek v MB 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé děkuju! Já zapomněla, že už to vyšlo! Ještě jsem to ani neviděla na papíře, budu to muset jít zítra zkouknout :-))

      Vymazat
  3. Hezké foto rampouchu, ale ten tatarák ! Ten bych si tedy dala ze všeho nejvíc. Miluju ho. Asi jste si to pěkně užili, venku i doma. Zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko, díky za virtuální návštěvu! Ten tatarák byl fakt úžasnej, od tý doby mě pořád pronásleduje nutkání udělat si ho i doma. Asi mi chybí železo nebo tak něco :-) Užíváme i nadále, teď už zas spíš jarně. Na viděnou u mě nebo u vás na blogu ♥

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath