Přeskočit na hlavní obsah

Vánoce u nás

Neměli jsme super nazdobenej blogerskej stromek podle posledních nordic trendů. Neměli jsme ani Zero Waste zabalený dárky do šátků. Za úspěch považuju, že se mi podařilo jakž takž udržet uklizenou kuchyň a obývák do Štědrého večera. 

A taky dorazit alespoň tak na polovinu setkání a výletů včas. Měli jsme takový obyčejný svátky s dětma, rodičema, sourozencema, švagrama, kamarádama a obvyklým chaosem. Bylo to krásný krásný. A pro Kubíčka poprvý. 

Letos jsem maximum předvánočních příprav nechala na druhých. I díky tomu jsme si mohli na Štědrý den místo chystání užít procházku.

V okýnku naší oblíbené restaurace jsme si vyzvedli hotové řízky a obalené filety z candáta. To byl nejlepší fígl letošních Vánoc. Příště to udělám znovu. Pak už domů prostřít, dodělat rybí polívku, načančat se, všechno to nandat na stůl a užívat si Štědrý večer. 

My jsme si navzájem moc velký dárky nedávali. To, co potřebujeme, už máme. Ale mně se sešla na lince pěkná zásobička dobré kávy a to mám fakt radost. 
Jinak jsme stihli během svátků i rodinnou návštěvu a pár hezkých výletů. Nejvíc mě dostal ten do zasněžených a zamrzlých Krušných hor, kde jsme objevili nová místa. Chystám se tam v týdnu vrátit s dětma.
A Silvestra jsme nakonec trávili doma, s pár kamarády, v pohodě a dobré náladě. 

Když se takhle zpětně probírám těma fotkama, uvědomuju si, jaký máme ohromný štěstí a krásnej život. I přes všechny ty věci, který se občas podělají. Máme se s Erikem rádi i po patnácti letech. Máme dvě krásný děti, který mají oba rodiče a všechny čtyři prarodiče. Máme hezký bydlení a práce, který nás baví. A hlavně jsme zdraví. To ostatní je už na nás. Tenhle rok byl pro nás těžkej, turbulentní, plnej změn. Ale nádhernej. Narodilo se nám zdravý miminko a to je prostě nejvíc. 

Přeju vám šťastný nový rok, ať zvládáte s přehledem ty těžší chvíle, ať vás neničí zbytečný strach a ať vás radost ze života neopouští!

Komentáře

  1. Zaskočila jsem na virtuální návštěvu. Našla jsem tu zajímavý blog plný krásných fotek a příspěvků. Budu se ráda vracet. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evo, moc děkuju za milá slova a na viděnou na mém i vašem blogu! 😀

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath