Přeskočit na hlavní obsah

venčení

Ne, nemáme psa. A protože ho ani nechceme (zatímco Maruška klasicky jo), je tohle můj kompromis: chodíme občas venčit do útulku. Vlk se nažere (psi taky, protože s sebou vždycky vezem nějaký krmení) a koza zůstane celá. A ještě to má výchovný rozměr.



Myslela jsem si, že tam přijdete a dostanete navoněnýho pejska, kterej vám bude ťapat spořádaně u nohy. No, tak takhle psi z útulku fakt nevypadají. Naše poslední dvě svěřenkyně byly máma se štěnětem, odebraný z nějaký hrozný množírny. Oba psi špinaví, smradlaví na dálku a srst smotanou do dredů, oba naprosto neschopný chůze na vodítku. I když lidi z útulku dělají maximum, z takhle zbědovaných chudinek prostě přes noc roztomilýho a socializovanýho pejska nevykouzlí. Každopádně to za to stojí, už jen proto, že se dostanou na chvíli mimo kotec a pak taky pro ten výchovný efekt. Maruška vidí, jak vypadají zvířata, o který se nikdo nestaral a jak velká zodpovědnost je péče o psa. Pokud byste pro tyhle psí holky a jim podobný chtěli něco udělat, koukněte na stránky útulku v Jimlíně, jak se dá pomoci. Protože ti chudáci to fakt potřebujou.



A nebo prostě běžte do nejbližšího útulku a zeptejte se, jestli nepotřebují nějakýho psa vyvenčit. Protože potřebují, a při nejlepší vůli na to nemají čas. Snaží se jim totiž v minimu lidí a s minimem peněz zajistit alespoň základní potřeby...

Komentáře

  1. Taky jsem chodila venčit psy od sousedů. Paní byla starší, bydleli v bytě. My jsme psa do bytu nechtěli, ale mě bavily ty procházky. Škoda, že teď nemůžu. Byla jsem ale před Vánocemi na zákroku tady a tak mám teď ordinovaný hlavně klid a ne žádné dlouhé procházky. Ale už se těším, až chlupáče zase v lednu vyvenčím.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...