Přeskočit na hlavní obsah

šedesátky & devadesátky

Poslední dobou se mi docela daří chodit do divadla. Tenhle týden mi to vyšlo dokonce dvakrát a obě dvě představení vypovídala o legendární dekádě – v úterý jsem prožila devadesátky, ve čtvrtek šedesátky. V obojím bylo hodně hudby. Obojí byla sranda. Ale tím podobnost končí.



Exkurze do let, která kdo si pamatuje, neprožil je naplno. Foto: Divadlo pod Palmovkou

Divadlo pod Palmovkou hostovalo s inscenací Pusťte Donnu k maturitě! u nás v Lounech a já o představení věděla jen to, že je to snad nějaká parodie na Beverly Hills 90210. Bylo to naprosto boží! Brandon má nového walkmana, Kelly to přehnala s odbarvovačem a mami, tati, Dylan pije! Nechceš si o tom promluvit? Nekompromisní ponor do období, kdy nám všechny otázky dokázalo zodpovědět Bravíčko. Parodie na devadesátky za velkou louží se ale koná jen chvíli, pak se děj časoprostorovým kouzlem přenáší i s Brandonem, Donnou a Andreou do devadesátých let v Čechách.

Naleštěný Mustangy a surfovací prkna vystřídá Discoland Sylvie, šlapky, feťáci a nájemní vrazi. Autor Tomáš Dianiška, který si v inscenaci zároveň zahrál, postavil do perfektního kontrastu stejné období ve dvou různých koncích světa – béháčkovou naivitu a navoněnou krásu vedle naší divoké porevoluční éry podvodníčků a mafie. Bylo tam všechno! Ivan Jonák, David Berdych, skořápkáři, vínový saka i Tereza Pergnerová v podání naprosto skvělé Eriky Stárkové. Jestli se na to chystáte, rozhodně neváhejte, je to fakt hodně povedený a výkony herců jsou špička.



A taky jedny šedesátky. S těma je to stejný: kdo si je pamatuje... Foto: Městské divadlo v Mostě

No a na čtvrtek jsme dostali s manželem lístky na představení 60´s aneb ŠEDESÁTKY Městského divadla v Mostě. Jde o hudební komedii Jiřího Janků a Petra Svojtky z Divadla ABC, v níž zavzpomínáte na éru, kdy se zdálo všechno možné a nohou si budete do taktu poklepávat od začátku do konce. Uslyšíte Elvise, Doors, Beatles, Petra Nováka, Armstronga i vtipný ženský folklorní soubor. Děj je sice hrozně předvídatelný a už po chvíli tušíte, jak to celé skončí (a taky že jo), ale je to pěkná oddechovka, která vás nenutí moc přemýšlet a prostě si jen užíváte ten rytmus, zpěv a tanec.

Mostecké divadlo mám hrozně ráda, protože jsem v tomhle svérázném městě čtyři roky žila a v tom období jsem viděla úplně všechno, co se zrovna hrálo. Co taky jinýho se tam před téměř dvaceti lety dalo dělat... S velkou radostí proto v posledních pár letech sleduju, že Most ožívá, hodně mladých lidí tu zůstává i po studiu a snaží se pro svoje město a jeho veřejný prostor něco dělat. Moc se mi líbí třeba Lidé v mostě, sdružení, které představuje veřejnosti lidi z Mostu všech oborů tanec, film, hudba, ilustrace, fotografie, literatura atd. Dále lidi aktivní, kteří se zajímají o dění v Mostě a sami svojí aktivitou pomáhají, mění, přispívají. Cílem FB Lidé v Mostě je objevit, poznat a propojit talentované, aktivní lidi. A co vy? Daří se vám podívat do divadla aspoň občas? A co vás v poslední době dostalo?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath