Přeskočit na hlavní obsah

šedesátky & devadesátky

Poslední dobou se mi docela daří chodit do divadla. Tenhle týden mi to vyšlo dokonce dvakrát a obě dvě představení vypovídala o legendární dekádě – v úterý jsem prožila devadesátky, ve čtvrtek šedesátky. V obojím bylo hodně hudby. Obojí byla sranda. Ale tím podobnost končí.



Exkurze do let, která kdo si pamatuje, neprožil je naplno. Foto: Divadlo pod Palmovkou

Divadlo pod Palmovkou hostovalo s inscenací Pusťte Donnu k maturitě! u nás v Lounech a já o představení věděla jen to, že je to snad nějaká parodie na Beverly Hills 90210. Bylo to naprosto boží! Brandon má nového walkmana, Kelly to přehnala s odbarvovačem a mami, tati, Dylan pije! Nechceš si o tom promluvit? Nekompromisní ponor do období, kdy nám všechny otázky dokázalo zodpovědět Bravíčko. Parodie na devadesátky za velkou louží se ale koná jen chvíli, pak se děj časoprostorovým kouzlem přenáší i s Brandonem, Donnou a Andreou do devadesátých let v Čechách.

Naleštěný Mustangy a surfovací prkna vystřídá Discoland Sylvie, šlapky, feťáci a nájemní vrazi. Autor Tomáš Dianiška, který si v inscenaci zároveň zahrál, postavil do perfektního kontrastu stejné období ve dvou různých koncích světa – béháčkovou naivitu a navoněnou krásu vedle naší divoké porevoluční éry podvodníčků a mafie. Bylo tam všechno! Ivan Jonák, David Berdych, skořápkáři, vínový saka i Tereza Pergnerová v podání naprosto skvělé Eriky Stárkové. Jestli se na to chystáte, rozhodně neváhejte, je to fakt hodně povedený a výkony herců jsou špička.



A taky jedny šedesátky. S těma je to stejný: kdo si je pamatuje... Foto: Městské divadlo v Mostě

No a na čtvrtek jsme dostali s manželem lístky na představení 60´s aneb ŠEDESÁTKY Městského divadla v Mostě. Jde o hudební komedii Jiřího Janků a Petra Svojtky z Divadla ABC, v níž zavzpomínáte na éru, kdy se zdálo všechno možné a nohou si budete do taktu poklepávat od začátku do konce. Uslyšíte Elvise, Doors, Beatles, Petra Nováka, Armstronga i vtipný ženský folklorní soubor. Děj je sice hrozně předvídatelný a už po chvíli tušíte, jak to celé skončí (a taky že jo), ale je to pěkná oddechovka, která vás nenutí moc přemýšlet a prostě si jen užíváte ten rytmus, zpěv a tanec.

Mostecké divadlo mám hrozně ráda, protože jsem v tomhle svérázném městě čtyři roky žila a v tom období jsem viděla úplně všechno, co se zrovna hrálo. Co taky jinýho se tam před téměř dvaceti lety dalo dělat... S velkou radostí proto v posledních pár letech sleduju, že Most ožívá, hodně mladých lidí tu zůstává i po studiu a snaží se pro svoje město a jeho veřejný prostor něco dělat. Moc se mi líbí třeba Lidé v mostě, sdružení, které představuje veřejnosti lidi z Mostu všech oborů tanec, film, hudba, ilustrace, fotografie, literatura atd. Dále lidi aktivní, kteří se zajímají o dění v Mostě a sami svojí aktivitou pomáhají, mění, přispívají. Cílem FB Lidé v Mostě je objevit, poznat a propojit talentované, aktivní lidi. A co vy? Daří se vám podívat do divadla aspoň občas? A co vás v poslední době dostalo?


Komentáře

  1. Tak zrovna u těchto představení bych tomu kostymérovi snížil mzdový výměr a fakt se na něj mračil. Přijde mi, že to hrozně moc pracuje s takovým tím klasickým klišé, které ale neodpovídá moc realitě. Prostě mi přijde, že tam vůbec neproběhla třeba nějaká historická rešerše toho, co se v té době nosilo a jaká panovala ve společnosti atmosféra.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...