S notebookem u stolu v kuchyni, to byla vždycky taková moje klasika. Teď jsem ale našla ideální prostor pro nerušenou, soustředěnou práci. Tedy za předpokladu, že je Maruška ve škole: místo v dětském pokoji, s nejhezčím výhledem na středohoří a se spoustou denního světla.
Sedím si tu v patře jako v orlím hnízdě a koukám se na střechy domů i daleko do kopců. Neruší mě tu pohled na linku a myšlenky, co musím udělat, připravit, koupit, uvařit... jsem tu prostě odříznutá od těch domácích věcí. Kdo někdy pracoval z domova, tak ví.
Výhled je pokaždé jiný, závisí na roční i denní době a na tom, jestli je zrovna před bouřkou, mrzne nebo je krásný den. Pokaždé to ale stojí za to. Ta sopka uprostřed je Oblík, trojkopec vlevo pak Raná, ráj pilotů a hlavně paraglidistů. Všechny tyhle kopce a kopečky Středohoří jsou magický, ať už jste na nich, nebo na ně jen koukáte z okna.
Nápad na jednoduchý až minimalistický psací stůl se v tomhle pokoji nabízel už od začátku – u stěn totiž z nějakého důvodu byly příhodné sokly v ideální výšce. Stačilo na ně položit několik silných dřevěných hranolů (kupovala jsem v OBI, kus něco kolem tří stovek) a ty postupně slepit k sobě lepidlem na dřevo a stáhnout truhlářskými svěrkami.
Super je, že díky tloušťce dřeva se deska ani při té délce neprohýbá. A to dokonce ani když na ní sedím. Stůl je hodně široký, takže se mi na něj vejde všechno, co potřebuju, a pokud jednou Maruška snese ve svém pokoji i bráchu, můžou tu sedět klidně vedle sebe. Spíš si teda ale myslím, že ho vyhodí.
Pokud se vám líbí Marušky jednoduchá nástěnka, můžete si jí snadno vyrobit z překližkové desky a gumy. Je to fakt rychlovka a na stole dělá velkou parádu, tak neváhejte :)
Sedím si tu v patře jako v orlím hnízdě a koukám se na střechy domů i daleko do kopců. Neruší mě tu pohled na linku a myšlenky, co musím udělat, připravit, koupit, uvařit... jsem tu prostě odříznutá od těch domácích věcí. Kdo někdy pracoval z domova, tak ví.
Výhled je pokaždé jiný, závisí na roční i denní době a na tom, jestli je zrovna před bouřkou, mrzne nebo je krásný den. Pokaždé to ale stojí za to. Ta sopka uprostřed je Oblík, trojkopec vlevo pak Raná, ráj pilotů a hlavně paraglidistů. Všechny tyhle kopce a kopečky Středohoří jsou magický, ať už jste na nich, nebo na ně jen koukáte z okna.
Nápad na jednoduchý až minimalistický psací stůl se v tomhle pokoji nabízel už od začátku – u stěn totiž z nějakého důvodu byly příhodné sokly v ideální výšce. Stačilo na ně položit několik silných dřevěných hranolů (kupovala jsem v OBI, kus něco kolem tří stovek) a ty postupně slepit k sobě lepidlem na dřevo a stáhnout truhlářskými svěrkami.
Super je, že díky tloušťce dřeva se deska ani při té délce neprohýbá. A to dokonce ani když na ní sedím. Stůl je hodně široký, takže se mi na něj vejde všechno, co potřebuju, a pokud jednou Maruška snese ve svém pokoji i bráchu, můžou tu sedět klidně vedle sebe. Spíš si teda ale myslím, že ho vyhodí.
Ten poslední hranol ještě nemám přilepený, proto mi dělá takový odskok. Holt čas, no...
Pokud se vám líbí Marušky jednoduchá nástěnka, můžete si jí snadno vyrobit z překližkové desky a gumy. Je to fakt rychlovka a na stole dělá velkou parádu, tak neváhejte :)
Komentáře
Okomentovat