Přeskočit na hlavní obsah

kdo je pilina a kdo hoblina?

Tady nás máte. Jsme dvě, jedna malá pilina a jedna velká hoblina. Bez piliny by nebyla hoblina. A naopak. Moje dcera Maruška mě přiměla spoustu věcí přehodnotit a taky mě dokázala vrátit do dětství. Do té kouzelné doby, kdy byl čas nekonečný a neexistovaly žádné limity, kromě vaší vlastní fantazie.


To jsme my. Malá pilina a velká hoblina. I když na to barevně moc nevypadáme, jsme svoje. Pořád spolu něco vyrábíme a pojaly jsme pocit, že vás o to nemůžeme ochudit!

Když byly Marušce asi dva, vyrobila jsem jí kuchyňku na hraní ze staré skříňky pod televizi a zjistila jsem, že mě to hrozně baví. Pak se zrodil nápad na kuchyňku a krámek 2v1, začala jsem kreslit plánky, vyrábět makety a hledat někoho s CNC frézkou. Postupně mi docházelo že dávat věcem denní potřeby tvary, barvy a vzory, je to, co chci dělat. A tak se z naší dvojky mámy a dcery stalo tvůrčí duo. Vyklidila jsem jednu velkou sklepní místnost, která nově dostala honosný název dílna a postupně jsem začala nakupovat pily, nástroje, štětce, barvy a začala jsem se učit to, co mi v hlavě připadalo tak jednoduché. O čtyři roky a tunu zničeného materiálu později se cítím na to, vyjít s kůží na trh.


Tahle prehistorická fotka je z večera, kdy nám z továrny přivezli prototyp kuchyňky/obchůdku a my ho doma sestavovali. Maruška si ho hned zabydlela a začala prodávat.

S prací v časopisech o bydlení jsem ale nesekla, na to mě to pořád ještě moc baví :-) Proto tady na blogu uvidíte nejenom naše společně vyvinuté a náležitě otestované pilino - hoblino - hračky, dekorace a drobný nábytek, ale i moje DIY návody, postupy a dekory, prostě všechno, co dělám, aktuálně hlavně pro Marianne Bydlení. A s dovolením si tu odložím i vzpomínky na hezké věci, fotky letní úrody, našeho neustále se měnícího bydlení, recepty, cesty a všechno, čím žiju.

Vítejte a bavte se! 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda